... aneb co přinesla doba batolecí. Nebatolím se já. Opravdu ne. Leč bych tu a tam chtěla...
Rok se s rokem sešel a nenechal na sebe dlouho čekat další stupínek na nekončícím schodišti na cestě do člověka rozumného naší dcery. Vítr vývinu k nám přinesl mejdlo. Mejdan takový, že neslyšíte vlastních slov. Vlnu emocí měnící se častěji než mrknete okem. Občas mi připadne, že krotím krokodýla, utěšuji velrybí slzy a vzápětí se ozve burácivý smích lámající sklo v okenních tabulkách.
S pochopením RODIČE si nyní občas vzpomenu na slova mého táty, který mi ještě v mém NAIVNÍM těhotenství říkal: "Myslím, že si zobneš." Teď bych řekla, že si byl jist.
S jistou nostalgií dokonce vzpomínám na první překážky: kojení, první lžička, prdíky, první zoubky. A usmívám se nad svou "těžkostí" tehdejší doby.
Je docela možné, že časem si vzpomenu i na tuto těžkost se slzou v oku. Však čas uvidí.
 |
| Čoveče, to mám ale pupík! |
TEĎ
Barborka. Taková malá roztomilá kulička to byla. Teď je snad ještě roztomilejší. Jenže...
...nejen o pár kilo těžší, ale vše musí pochopit, poznat, osahat a O-CH-U-T-N-A-T. K tomu poznává i své možnosti, komunikační dovednosti a emoce. Emoce jsou úplně nejlepší! Pro ni.
Navíc na nic nečeká. Žije právě teď a tady. Takže když má radost. Zacpěte si uši. Když má smutek. Zacpěte si uši. Když se jí něčeho nedostává. Zacpěte si uši!
V šedi dnů rozeznávám jen střední a vysoký řev. Ticho nastává v době spánku dinosauřího mláděte, jinak ve výjimečných případech na dobu mrknutí oka. Křik může mít nešťastný, vynucovací i radostný charakter. Pro mě je to koncem týden už jen křik s velkým K.
Veselá holčička
Tou je myslím pořád. Přibyla však nová emoce. Vztek. Takže: "Barunko, jdeme z vody ven!", "Barunko, jdeme domů." "Barunko, zavři tu skříňku.", "Barunko, uklízíme hračky." ... následuje kopání, ŘEV a utíkání (od matky).
Co radí výchovní poradci
Trpělivost, empatii, někdo radí řád. Nevyhraňuji se. Někdy to, jindy zas ono. Myslím, že záleží na situaci, na dítěti a hlavně: NA VÁS. Co Vy jako rodičové cítíte správně. Protože je to přece Vaše dítě (nemá geny po někom jiném), tak by na něj mělo i platit to, co by platilo na Vás.
Jenže...
Batole NENÍ dítě rozumné. To prý příjde po 3. roku života. Opravdu na naši květinku neplatí povídání, domlouvání a vysvětlování. Prý až po 2. roce života začíná dítě chápat význam slov a vět. Do té doby jen melodii a výraz obličeje. Z mé zkušenosti v momentálním neštěstí ze ztráty jablka nevnímá nic.
Co se mi osvědčilo (zatím)
Podle knihy pana Harveye docela funguje popsání potřeb a pocitů. Takže běžně doma i na veřejnosti hrajeme hru: "Barunka, chce, chce, CHCE, CH-C-E rohlííííík!" Pak pochopí, že jsem pochopila, to jí uspokojí a většinou jí dokážu zabavit jinou věcí. Toto platí samozřejmě když jí tu věc, co jsem jí vzala nebo nechtěla dát opravdu nedám. Na veřejnosti je to pro mě záživné divadlo, kdy obsazuji druhou hlavní roli. Standing ovation zatím neproběhla.
Výchovný rodič
Myslím a doufám, že nejsem jen striktně výchovný rodič. Snažím se jí dávat co nejvíce prostoru a možností vyzkoušet si co potřebuje. Samozřejmě dávám i hranice. A ty pak učím dodržovat.
Chci aby svoje emoce poznala. dokonce považuji za špatné říkat: "Nevztekej se". Lepší cestu vidím v popisu proč a co jí aktuálně děje. S tímto nám zase pomáhá kniha Respektovat a být respektován.
Tak vzhůru do víru emocí nabitého večírku Roku naší holčičky!
