... aneb co vše ovlivní spokojené dítě.
... aneb co vše vytváří hluboký vztah s rodičem.
... aneb co usnadňuje péči o dítě.
Dlouho jsem hledala titulek k následujícímu příběhu o osobní zkušenosti matky (i otce). Cílem je podpořit nesmělé rodiče, které o tomto přístupu uvažují nebo ty, kterým se zrovna nedaří a připomenout doby minulé, ač ne tak dávné, ve kterých tato metoda samozřejmá, přirozená, ale také jediná.
Kdy se narodily Pampersky
To nevím. Pro Zvědavce je tu google, ten to určitě najde (i když v té době asi ještě ani on nebyl na Světě :-) ). Důležité je vědět, že v 18. a začátkem 19. století vedla běžná praxe maminek k odplenkování" dítka co možná do 1. roku věku. Nemožné?! Napůl ano i ne.
Jak to tehdy dělaly
... a jak to doporučuje BKM (bezplenková komunikační metoda). Nejdůležitější částí názvu metody a vůbec metody samotné s práci s dítkem je slovo KOMUNIKACE. I novorozenec komunikuje. Nejlépe jak umí. Pláče, kroutí se, šplulí rtíky... Vlastně cokoliv vás napadne. Nezapomínejme, že každý jsme originál, a to i v komunikaci. Malé děti nám pro ně specifickou komunikací dávají najevo své potřeby. Většinu potřeb nejsnáze a nejdříve rozklíčuje matka (případně ten kdo o dítě od narození pečuje nepřetržitě). Takže stejně jak rozpoznáte signál "mám hlad", "žízeň", "spát", stejně se dá rozeznat i "jít na záchod".
Začátky a proč i toto praktikujeme?
Nejdřív odpovím na druhou část otázky v nadpisu: "Protože naše malá Barborka." Ona si tu cestu sama vybojovala. Možná se to někomu může teď zdát nadnesené. Nám (všem třem) se ulevilo už v začátcích praxe.
A teď k těm začátkům. Je to stejně jako u všech začátků, myslím. Pokus-omyl. Dlouho se nedaří. Jindy se nám rozsvítila "žárovka" nad hlavou: "Už jsme na to přišli!". Ale za dva dny se to zase rozplynulo. Dítě se stále vyvíjí. A s ním se mění všechno s ním spojené. Mnohokrát jsme nesli na záchod bezúspěchu. Mnohokrát se nám dařilo den, dva, týden, měsíc a pak se vše vrátilo "na začátek".
Nejdůležitější je dělat vše podle toho jak to cítíte jako nejlepší. Samozřejmě v souladu s pohodou miminka a jeho "řečí".
Osobní zkušenost
Stejně tak jako s existencí šátku na nošení dětí, tak i s touto metodou mě seznámila až Barunka. Paradoxně. Bylo to mezi jejím 4. a 5. měsícem života. Každé ráno hodinu poplakávala, plakala, pak byla nepříjemná, napínala se... Mnohokrát jsem kontrolovala plenku, konejšila. Nakonec se pravidleně vše uklidnilo po vykonání ranní velké potřeby.
Toto mi došlo kolem doby, kdy bylo Barči 5 a půl měsíce.
Ranní pláč? => jdeme na záchod.
A ono to zabralo. Pravidleně, den za dnem. Výjimky neůspěchu byly do 7. měsíce asi 3 (co se velké potřeby týče. Nehody této strany nastaly až s růstem zubů.
Jde to na "bobek" a co na "malou"?
![]() |
| Bára - 9. měsíců |
Asi po dvou třech týdnech ranní úspěšné praxe rozhodla udělat do světa díru. Vychytat i čurání. Nezkušená emancipovaná matka chtěla prolomit psychomotorický vývoj dítěte. Tak nějak se mi to spětně jeví. :-))) Nejdříve jsem praktikovala stejné postupy:
1. jednorázová plena pampers - zelená i bílá
2. pozorování dítěte (která matka to nedělá :-D)
3. nošení dítka na WC, když se mi zdálo že teď.
V začátcích jsme měly průměrně 7-8 plen denně. S tím rozdílem, že nebyly "nacucané" nebo jen 2 z nich...
Toto skóre nám vydrželo ještě tak 4 měsíce. Napřed ale popořádku.
Po dalších 3 týdnech jsem zavedla látkové pleny. Opět racionální mozek Profesionálky hlásil: "Ona neví, že je mokrá! Látkové pleny nemění tekutinu na gel. Pak to pochopí." O tom to ale opravdu není.
![]() |
| Často jsme bývali v toaleťku obalení, Barča "trhala" |
I tehdy mě scházela dostatečná komunikace s dítkem a spoustu věcí, co jsem se od Barunky postupně naučila.
Malé dítě má ke svému tělu úměrně malé vnitřnosti, nejen žaludek, který nepojme tolik jídla jako dospělého, ale třeba také močový měchýř. Tudíž potřebuje chodit častěji. Se stejnou četností jsem poslouchala, jak malé vyvinu INKONTINENCI!
A tak jsem postupně prodlužovaly intervaly, pilovaly komunikaci a cestování venku.
Komunikace jako základ.
Nejdůležitější v komunikaci pro odplenkování bylo zůstat stále přítomná. Tedy pozorovat veškeré projevy. "Chyby" v metodě nastávaly při mém soustředění na jiné věci jako jsou běžné domácí práce, případně návštěva doktora a hlídání dcerky babičkou. U běžných činností se dá na vedlejší držení pozornosti zvyknout, jak na lehký rozhovor u řízení auta. Horší jsou návraty po jakkoli dlouhé době odloučení. Samozřejmě i při únavě se bezplenkování nedaří.
Když se jde ven...
... a je zima. Když jsem začínaly byl zrovna začátek ledna. S malou v šátku jsem v batohu na zádech nosila dostatek plenek, pro nehody, které se stávaly při delším cestování než byl její rytmus. Všeobecně však když jsme venku, tak i dodnes vydrží malá déle. Nástup tepla a jara mi umožnil delší procházky a testování potřeb i venku, pokud malá začala signalizovat nekomfort.
První kalhotky a procházka s klidem v duši
Změna k (téměř) bezplenkovému období přišla asi měsíc před prvními narozeninami. V 10. měsících jsem malé zavedla čurání před spaním a především noční čurání. Takže místo utěšování pláče v 22 hodin a v 4 hodiny jsme šly na záchod. Od této doby stačí jít před spaním, kolem 22. hodiny většinou a pak ráno.
A do týdne od zavedení nočních WC vycházek přibíhá na záchod i přes den, nebo na otázku: "Chceš na záchod" si jednou kýváním asi zlomí krk. :-)
Současnost.
Bezpochyby nám nahrálo i teplé počasí i léto. Ale zpětně to považuji jen za měsíční náskok. Je jen o schopnostech, chuti a pochopení dítka, co se po něm chce a zda je mu tato skutečnost podána tak, že ji bude plnit.
Nyní Barči zase rostou zuby - stoličky. Běžně je ale i přes tento diskomfort celé dny v suchu a jediné nehody se stávají v dostatečné "nepřítomnosti" matky.
A inkontinence? Chodí na malou i po 1 a ½ hodině.
Je to prima ji znát a pomoct jí k suchému, pohodlnému životu. Je zvyklá odběhnout uprostřed aktivity a rychle se zase vrátit. Vlastně ji nejvíc zdržuji já, když ji musím vysadit na wc redukci, utřít a zase obléci.
Barborčiny signály:
Od mala: vyvalené oči, rytmické stažení a odtažení stehen, rozlívané teplo jako by už byla počůrana, strnulost na pár vtřeřin, nerudnost těsně před a po akci (přesně v napsaném pořadí)
Od roku: běží k záchodu (občas), na otázku, zda chce: kývá hlavou (a půlkou těla)
Jak to vidím s BKM
Závěrem bych si dovolila vyslovit vlastní názor k výhodě BKM oproti učení "na nočník" kolem toho rok a půl jak je běžná praxe (i mých rodičů). BKM umožňuje rozšíření a prohloubení vzájemného vztahu s dítětem. Buduje vztah na důvěře a reaguje na potřeby ihned. Oproti učení na nočník je metoda náročnější, především ze začátku. Ale na výhodou je dítko neignorující své potřeby a nosící si záchod na zadečku.
Možná tvrdá věta, ale není tomu tak?
Nočníkům, kyblíkům, umyvadlům, dřezům a záchodům: ZDAR!
Pomohla mi kniha od Ingrid Bergman: Bez plenky: Laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat.


















