Beplenková KOMUNIKAČNÍ metoda

... aneb co vše ovlivní spokojené dítě.

... aneb co vše vytváří hluboký vztah s rodičem.

... aneb co usnadňuje péči o dítě.

Dlouho jsem hledala titulek k následujícímu příběhu o osobní zkušenosti matky (i otce). Cílem je podpořit nesmělé rodiče, které o tomto přístupu uvažují nebo ty, kterým se zrovna nedaří a připomenout doby minulé, ač ne tak dávné, ve kterých tato metoda samozřejmá, přirozená, ale také jediná.

Kdy se narodily Pampersky

To nevím. Pro Zvědavce je tu google, ten to určitě najde (i když v té době asi ještě ani on nebyl na Světě :-) ).  Důležité je vědět, že v 18. a začátkem 19. století vedla běžná praxe maminek k odplenkování" dítka co možná do 1. roku věku. Nemožné?! Napůl ano i ne.

Jak to tehdy dělaly

... a jak to doporučuje BKM (bezplenková komunikační metoda). Nejdůležitější částí názvu metody a vůbec metody samotné s práci s dítkem je slovo KOMUNIKACE. I novorozenec komunikuje. Nejlépe jak umí. Pláče, kroutí se, šplulí rtíky... Vlastně cokoliv vás napadne. Nezapomínejme, že každý jsme originál, a to i v komunikaci. Malé děti nám pro ně specifickou komunikací dávají najevo své potřeby. Většinu potřeb nejsnáze a nejdříve rozklíčuje matka (případně ten kdo o dítě od narození pečuje nepřetržitě). Takže stejně jak rozpoznáte signál "mám hlad", "žízeň", "spát", stejně se dá rozeznat i "jít na záchod".

Začátky a proč i toto praktikujeme?

Nejdřív odpovím na druhou část otázky v nadpisu: "Protože naše malá Barborka." Ona si tu cestu sama vybojovala. Možná se to někomu může teď zdát nadnesené. Nám (všem třem) se ulevilo už v začátcích praxe.

A teď k těm začátkům. Je to stejně jako u všech začátků, myslím. Pokus-omyl. Dlouho se nedaří. Jindy se nám rozsvítila "žárovka" nad hlavou: "Už jsme na to přišli!". Ale za dva dny se to zase rozplynulo. Dítě se stále vyvíjí. A s ním se mění všechno s ním spojené. Mnohokrát jsme nesli na záchod bezúspěchu. Mnohokrát se nám dařilo den, dva, týden, měsíc a pak se vše vrátilo "na začátek".

Nejdůležitější je dělat vše podle toho jak to cítíte jako nejlepší. Samozřejmě v souladu s pohodou miminka a jeho "řečí".

Osobní zkušenost

Stejně tak jako s existencí šátku na nošení dětí, tak i s touto metodou mě seznámila až Barunka. Paradoxně. Bylo to mezi jejím 4. a 5. měsícem života. Každé ráno hodinu poplakávala, plakala, pak byla nepříjemná, napínala se... Mnohokrát jsem kontrolovala plenku, konejšila. Nakonec se pravidleně vše uklidnilo po vykonání ranní velké potřeby. 

Toto mi došlo kolem doby, kdy bylo Barči 5 a půl měsíce. 

Ranní pláč? => jdeme na záchod.

A ono to zabralo. Pravidleně, den za dnem. Výjimky neůspěchu byly do 7. měsíce asi 3 (co se velké potřeby týče. Nehody této strany nastaly až s růstem zubů.

Jde to na "bobek" a co na "malou"?

Bára - 9. měsíců

Asi po dvou třech týdnech ranní úspěšné praxe rozhodla udělat do světa díru. Vychytat i čurání. Nezkušená emancipovaná matka chtěla prolomit psychomotorický vývoj dítěte. Tak nějak se mi to spětně jeví. :-))) Nejdříve jsem praktikovala stejné postupy:

1. jednorázová plena pampers - zelená i bílá

2. pozorování dítěte (která matka to nedělá :-D)

3. nošení dítka na WC, když se mi zdálo že teď.

V začátcích jsme měly průměrně 7-8 plen denně. S tím rozdílem, že nebyly "nacucané" nebo jen 2 z nich...

Toto skóre nám vydrželo ještě tak 4 měsíce. Napřed ale popořádku. 

Po dalších 3 týdnech jsem zavedla látkové pleny. Opět racionální mozek Profesionálky hlásil: "Ona neví, že je mokrá! Látkové pleny nemění tekutinu na gel. Pak to pochopí." O tom to ale opravdu není. 

Často jsme bývali v toaleťku obalení, Barča "trhala"

I tehdy mě scházela dostatečná komunikace s dítkem a spoustu věcí, co jsem se od Barunky postupně naučila.

Malé dítě má ke svému tělu úměrně malé vnitřnosti, nejen žaludek, který nepojme tolik jídla jako dospělého, ale třeba také močový měchýř. Tudíž potřebuje chodit častěji. Se stejnou četností jsem poslouchala, jak malé vyvinu INKONTINENCI!

A tak jsem postupně prodlužovaly intervaly, pilovaly komunikaci a cestování venku. 

Komunikace jako základ. 

Nejdůležitější v komunikaci pro odplenkování bylo zůstat stále přítomná. Tedy pozorovat veškeré projevy. "Chyby" v metodě nastávaly při mém soustředění na jiné věci jako jsou běžné domácí práce, případně návštěva doktora a hlídání dcerky babičkou. U běžných činností se dá na vedlejší držení pozornosti zvyknout, jak na lehký rozhovor u řízení auta. Horší jsou návraty po jakkoli dlouhé době odloučení. Samozřejmě i při únavě se bezplenkování nedaří.

Když se jde ven...

... a je zima. Když jsem začínaly byl zrovna začátek ledna. S malou v šátku jsem v batohu na zádech nosila dostatek plenek, pro nehody, které se stávaly při delším cestování než byl její rytmus. Všeobecně však když jsme venku, tak i dodnes vydrží malá déle. Nástup tepla a jara mi umožnil delší procházky a testování potřeb i venku, pokud malá začala signalizovat nekomfort.

První kalhotky a procházka s klidem v duši

Změna k (téměř) bezplenkovému období přišla asi měsíc před prvními narozeninami. V 10. měsících jsem malé zavedla čurání před spaním a především noční čurání. Takže místo utěšování pláče v 22 hodin a v 4 hodiny jsme šly na záchod. Od této doby stačí jít před spaním, kolem 22. hodiny většinou a pak ráno.

A do týdne od zavedení nočních WC vycházek přibíhá na záchod i přes den, nebo na otázku: "Chceš na záchod" si jednou kýváním asi zlomí krk. :-)

Současnost.

Bezpochyby nám nahrálo i teplé počasí i léto. Ale zpětně to považuji jen za měsíční náskok. Je jen o schopnostech, chuti a pochopení dítka, co se po něm chce a zda je mu tato skutečnost podána tak, že ji bude plnit.

Nyní Barči zase rostou zuby - stoličky. Běžně je ale i přes tento diskomfort celé dny v suchu a jediné nehody se stávají v dostatečné "nepřítomnosti" matky.

A inkontinence? Chodí na malou i po 1 a ½ hodině.

Je to prima ji znát a pomoct jí k suchému, pohodlnému životu. Je zvyklá odběhnout uprostřed aktivity a rychle se zase vrátit. Vlastně ji nejvíc zdržuji já, když ji musím vysadit na wc redukci, utřít a zase obléci.

Barborčiny signály:

Od mala: vyvalené oči, rytmické stažení a odtažení stehen, rozlívané teplo jako by už byla počůrana, strnulost na pár vtřeřin, nerudnost těsně před a po akci (přesně v napsaném pořadí)

Od roku: běží k záchodu (občas), na otázku, zda chce: kývá hlavou (a půlkou těla)

Jak to vidím s BKM

Závěrem bych si dovolila vyslovit vlastní názor k výhodě BKM oproti učení "na nočník" kolem toho rok a půl jak je běžná praxe (i mých rodičů). BKM umožňuje rozšíření a prohloubení vzájemného vztahu s dítětem. Buduje vztah na důvěře a reaguje na potřeby ihned. Oproti učení na nočník je metoda náročnější, především ze začátku. Ale na výhodou je dítko neignorující své potřeby a nosící si záchod na zadečku.

Možná tvrdá věta, ale není tomu tak?

Nočníkům, kyblíkům, umyvadlům, dřezům a záchodům: ZDAR!

Pomohla mi kniha od Ingrid Bergman: Bez plenky: Laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat.

Inspiromat pro vývoj a výchovu

Jaké knihy či směry nás provázejí rodičovstvím.

Kontakt, výchova a aklimatizace dítka na Světe. 

v těhotenství často otevíraná

tako kniha odstartovala spoustu věcí:
šátek,  BKM, kontaktní rodičovství

četla jsem až bylo Báře skoro rok,
přesto přínosná

jak na to a jak si nezoufat, když to nejde

Motorické milníky

 Cvičila jsem cca do 8. měsíce, pak už pro váhu dítka a jeho samostatné obcházení nábytku nezbyl čas.

Jak na vztek, vzdor a další nové (emoční) situace

malý neandrtálec v bytě, inspirující,
některé příklady fungují

knížka jak komunikovat,
s příklady z běžného života

zatím se na ni práší v knihovně

i tato zatím bez recenze

Pestrý jídelníček

Při zavádění příkrmů se mi osvědčili následující soubory, které jsem stáhla na internetu.

příkrmy_tabulky.pdf

příkrmy_postupy.doc

Jedná se o inspiraci, nedržím se v ničem přesně.

Další inspirací v kuchyni mi jsou tyto knihy.

Všeobecně vaříme doma i podle zásad pěti elementů. Malá zatím nesmí ani ochutnávat (v případě kořeněných jídel), ale o tom třeba jindy.

Nohy a co na ně

Jak hledáme, aby nožka netlačila a vše se zprávně vyvíjelo.

první botky

Barunce poprvé v květnu praskly oba nehtíky na malíčcích u nohy. Bylo to asi měsíc co samostatně chodila, asi dva až tři měsíce po tom, co se začala stavět sama o nábytek a obcházet jej. 

První obutí

Již v době, kdy Barunka začala poprvé obcházet nábytek jsme pořídili dětské bačkůrky-sandálky s plnou patou a podřázkou z gumy, aby jí to neklouzalo. Domov jsme měli v té době ryze bez koberců. Jak začala běhat, přišly první tenisky, sandály a pláťáky na ven. S růstem nožky jsme pořídili sandálky Superfit i domů. Vše v domění, že certifikovaná obuv je to nejlepší pro malou nožku. Má to přece osvědčení!

Na konci června, kdy se každé stříhání nehtů neobešlo bez pláče a hlásek "bo-bo" (znamená "bolí"), a neustupujících prasklinek na malíkových nehtech, mě to teprve začalo v celé kráse docházet.
S tím se musí něco dělat. Hned.

Nohy na boso

Superfit - naposledy (prozatím?)

V první řadě jsem začala pátrat v nakoupených botkách. Co je kde špatně a zda některé ze stávajících botek budou vyhovovat. Nejhůře pro nás dopadly sandálky Superfit. Velikost 21 těchto botek, má přední přesku jen na oko. Funkce rozepnutí a rozšíření místa přes prsty nefunguje. Pásek pod přeskou je přišit napevno. S okamžitou platností začala malá doma chodit v prostiskluzových ponožkách či bosky. Botky mohou vyhovovat dětem s úzkou nožkou, tu malá nemá.

A co na ven?

V létě rozpálený asfalt, v zimě zima. Naštěstí jsem našle v současném botníku sandálky Walky. Vyhovovaly svojí šíří i ohebností podrážky. Provizorní barefoot botky. :-) Barunka občas přejde i v crocsech, ale ty nejsou ani ohebné. Bohužel oba páry bot mají volnou patu. Začala jsem proto hledat po kvalitní náhradě. Při hledání jsem se čímdál víc přikláněla k barefoot botám. Rozhodovala pro mě především jejich šíře přes prstíky, měkký materiál (kůže i speciální látka) povrchu a jejich ohebná a nižší podrážka. Hlavně pod prstíky.

Jaké boty vybrat?

Rozhodli jsme se pro bosonohé boty, #barefoot. Barefoot botů, jejich značek a druhů je bezpočet. Jen si vybrat a objednat. Ano. Na českém trhu v kamenných obchodech, kde si je můžete zkusit je těch "echt" barefoot botků ve velikosti 22-23 (EU velikostní tabulka) velmi málo. Po dlouhém zvažování jsme s manželem rozhodli pro první vyhovující botky značky Keen, které jsme mohli vyzkoušet naživo. Nemají podrážku úplně nejnižší, ale barefoot splňují.

Kde je zakopaný pes

Další kroky, k nápravě Barunčiných malíčků, mě vedou do ortopedické a fyzioterapeutické ordinace. Chci zjistit zda jsme udělali chybu nevhodnými botkami či je to nesprávný vývoj. Ordinaci ortopeda, mimo jiné i specialisty na novorozeňata, jsme navštívily, pro mě však s nežádoucím výsledkem. Ve zprávě jsem si pouze odnesla, že malá má nález na nehtech, mám nehty hlídat a v případě zánětu neprodleně navštívit chirurgii (!). Vývoj správný není, ale nebylo mi řečeno, jak lze napravit.Pouze bosonohost s kvalitní obuví. S tímto jsem se nesmířila a hledám vhodného fyzioterapeuta, který by doporučil třeba nějaké cviky. Nevěřím totiž, že jen bosonohou chůzí a kvalitními botkami se stávající stav zlepší. 

Nemohli jsme se rozhodnout, nakonec jsme to sepsali

A co v zimě?

Ze současné zkušenosti jsme velmi otevření nákupu botek i přes internet. Budeme vybírat ze značek Bobux, Camper, Pediped, Jack&Lily, Vivobarefoot, Livie&Luca možná i Keen či Merrel. Vybírat je určitě z čeho a boty značky Camper jsou mi sympatické šířkou přes prstíky, třeba i na teplou ponožku. Určitě je komplikovanější kupovat boty přes internet a případně je vracet či měnit. V současnosti mi však stávající nabídka dětských botů v kamených obchodech nevyhovuje. Některé značky lze objednat na kamenou prodejnu a v případě, že botky nepadnou, zaslat požadavek na výměnu velikosti. To už je snazší. :-) Takovou službu nabízí například Brána k dětem v Brně na Orlí  nebo Sanasport na Mojmírově náměstí u značky Vivobarefoot. 

Jak měřit?

Pro výběr botek je velmi důležité správně měřit. Zde uvedu inspirativní odkaz pro měření z www.nohynaboso.cz. Sami jsme se inspirovali a pomohlo. A to bez měřidla #plus12.

Barča bosonohá

Barunka teď lítá bosonohá nejen doma, ale třeba i na dědové zahradě. Tráva je trochu oříšek, nelíbí se jí a píchá (občas). Zjistila ale také, že dlažba či dřevěná podlaha na sluníčku pálí. O tyto objevy by ji botky připravily.

pravý malíček je horší

A my s manželem koukáme po takových botkách též. Zalíbili se nám, jak designem, tak tím co nám můžou přinést. Také jdeme příkladem a vracíme se do vlastního dětství.

Kouzelné lahvičky zn. Kosmetika

... aneb co skrývají naše lahvičky a co z (v) nás udělají.

V tomto článku se chci podělit o své zděšení s všemožných chemických reakcí, které na nás nechává běžně dostupná kosmetika. Nepřicházím z žádným zaručeným receptem na řešení, dosud ani přírodní kosmetiku nemíchám. Nejsem chemik. Mám jen selský rozum, se kterým v naší chemické laboratoři dnešní kosmetiky kličkuji.

Za prvé: dítě

Jako s většinou věcí, které jsem považovala za správné a samozřejmé, jsem používala běžně konvenční dětskou kosmetiku. Tekutá mýdla, krémy, šampon. Až s příchodem vysušované pokožky, první zarudlou reakcí a náhodně přečteným článkem jsem se začala zajímat.

Prakticky přes noc jsem změnila přístup i používané lahvičky.

Barunku koupeme stále denně. Ale jen výjimečně mýdlem. Tekuté mýdlo jsem koupila přírodní. Bez parfemace, konzervantů, parabenů a alkoholu.

mazadla a koupadla

Kdo maže ten jede

Manžel se nemazal nikdy (takže ten nikam nejede :-) ). S novým prozřením vidím, že to dělá jen dobře (jen ať zůstane doma :-DD ).

Barunku mažu střídavě klasickým dětským olejíčkem Avirilem (který promazal i mě v batolecím věku), Laverou a kokosovým olejem (ten má Barča nejraději). A pak jde malá kokoska spinkat.

No a já se jsem také kokoska. :-D Ještě mám ráda bambucké máslo, kterým mažu suché ruce, Barunce prcku, pod pažemi a jiná místečka, která potřebují silněji promazat.

Vlhčeným ubrouskům odzvonilo?

na zadeček a pusinu

Polovičatě. Venku je stále rychlejší vzít jeden vlhčený a vyhodit, než skladovat špinavé balvněné hadříky. Vlhčenky" jsou ale v nevýhodě v dosahu čisté tekoucí vody. Na prcku mám i Medvídka od Eoné, který slouží zaručeně i proti mírnému zčervenání prcky naší Prcky. Venku jej používám také čímdál častěji, hlavně na pusinu.

Slunce a mráz

na zimu

V zimě jsme používali a myslím, že nadále budeme používat ABC Coldcream od Biodermy. Ochranu proti slunci jsem zvolila pro všechny opět od Lavery. Co na tom, že na lahvičce jsou namalované děti. I matka nechce mít ožehnutý nosík od slunce.

Za další: matka a otec

Co používáme my je stále v rozporu. A nejspíš to tak zůstane. I přes změnu k přírodní kosmetice, nám stále zůstávají doma deodoranty a parfémy. Snažit se vybrat takový antiperspirant, ve kterém není obsažen hliník, je v běžné drogerii sisyfovská práce. Lze najít ve specialozovaných prodejnách s přírodní kosmetikou.

Ostaní kosmetiku se snažíme mít bez zbytečné chemie. Nejoblíbenější značky: Saloos, Lavera, Weleda. Pokukuji i po Nobilis Tilia, Siberica (natura i little), Uterkram. Velký výber je například zde, nebo v Brně v Bráně k dětem. Ceny jsou však několikanásobné oproti konvenčním značkám.

Za poslední (?): čístý domov

žlučové mýdlo a esenciální olej

Zde je mají Palíci pole neorané. Myslím, že jen 10-15% všech čistících, pracích a ostatních prostředků pročištujících náš domov je přírodních. Limituje mě především zvyk na stávající, čas a síla, kterou bych musela nastudovat jiné možnosti a v neposlední řadě finanční prostředky, pokud bych ekologické přípravky kupovala.

Bez ohledu na předchozí "ale" jsou mi sympatické přípravky Ecoveru. V několika případech jsem se inspirovala i publikací Čistý domov, podobné receptury jsou například i zde. Ocet, jedlá soda a kyselina citrónová vyzbrojeni k akci!

Zprvu jsem přemýšlela zhotovit si mýdlový sliz. Zatím mám i zde velké mezery ve znalostech. Prý sliz dělá neplechu v čističkách vod. Krystalická sůl se hůře rozpouští... Takže zatím neuvažuji. Nemáte někdo zkušenost?

Odkazy, které mě nejvíce oslovily:

Chemie v kosmetice

složení kosmetiky